Jak to vlastně měli komunisté s křesťany?

Husák se Štrougalem

Jedou takhle jednou Husák se Štrougalem na zasedání strany. Jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství. Co ti lidi na tom mají a proč tam chodí, vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybené. A kazí to kredit naší lidově demokratické republice a škodí myšlence internacionálního společenství v čele se SSSR jako takové.

Tak nad tím špekulují a pak Husák říká: "Víš co, Lubomíre, bež tam na výzvědy, co se tam vlastně děje."

Štrougal se teda proplíží do ztemnělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: "Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu. Blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu ledva vyžiju, nikdy jsem Tě neprosila jak teď - spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život..."

Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak.

Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám. Hele, já jí to dám ze svého, ať už tam nepropadá takovým bludům.

Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.

"Tak jí dej, Lubomíre, alespoň to, ať už jde pryč."

Stane se.

Pozdě večer pak jedou zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí.

Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla.

Přiblíží se a slyší tato slova: "...tak Ti, pane Bože, nastotisíkrát děkuji za peníze, které mi zachrání život. Příště to ale, prosím Tě, neposílej po těch komunistickým sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali..."

 

Letos si připomínáme 60 let od zabrání klášterů a internaci řeholníků v bývalém Československu - tzv. Akce K.