Doháním zameškané - dnešní článek je věnován předvánočnímu zasněženému Wiesbadenu, vánočnímu trhu ve Frankfurtu a nečekaně delší cestě domů.

Sluncem zalitý zasněžený Neroberg

Následující den po páteční sněhové kalamitě, která dokonce na několik hodin zastavila autobusovou dopravu ve Wiesbadenu (psal jsem o ní v prosincovém článku Kalamita jak na Sibiři), vysvitlo sluníčko, takže se nedalo sedět doma a vyrazil jsem na výlet. Jasná obloha a mrazivý vzduch slibovali zajímavou procházku :)

Pohled na zasněžené koleje

Cílem výpravy byl kopec Neroberg, který jsme navštívili v rámci první české návštěvy Wiesbadenu s Radimem a Petrem. Tentokrát jsem se nevydal nejkratší cestou vedoucí přímo podél trasy lanovky, ale vzal jsem to oklikou lesem.

Protože je v lese naučná stezka, narazil jsem na několik exponátů vytvořených ze dřeva jako je například dřevěný xylofon na následujícím obrázku.

Dřevěný xylofon v lese

Pokračoval jsem dál a téměř u vrcholu kopce jsem narazil na lanové centrum. Je hned vedle amfiteátru, ale při poslední návštěvě jsme je neviděli, protože bylo schované za zlátnoucí stěnou podzimního listoví.

Část lanového centra na Nerobergu

Amfiteátr na Nerobergu

Pavilon na Nerobergu

Výhled na zasněžený Wiesbaden

Protože bylo hezky slunečno, potkal jsem na Nerobergu dost dalších lidí, kteří tam buď vyrazili na procházku nebo tam vyrazili bobovat :) Zasněžený Neroberg opravdu stojí za návštěvu!

Další fotky lze shlédnout ve webové galerii.

Vinohrady u Freudenbergu

Nedaleko kolejí jsou vihohrady, které stojí za procházku nejen na podzim, ale i pod sněhem. Protože nám místní říkali, že ve Wiesbadenu nikdy moc sněhu nebývá, snažili jsme se ho užít, dokud je, a s Danim jsme v neděli vyrazili na krátký výlet do vinohradů. Celé odpoledne (pro mě) hezky chumelilo :)

Zasněžené vinice

Bílo přede mnou, bílo za mnou :)

Cedule o historii odrůdy Müller Thurgau

Odrůdu vinné révy Müller Thurgau, která je v České republice velmi oblíbená (podle wikipedie je dokonce v ČR nejrozšířenější), vyšlechtil v roce 1882 v nedalekém Geisenheimu prof. Hermann Müller. Ten vyučoval botaniku na zdejším Výzkumném a šlechtitelském ústavu, který se pak stal součástí Fachhochschule Wiesbaden (nynější Hochschule RheinMain), viz wikipedia.

Zasněžené stromy parku u zámku Freudenberg

Zasněžená hlava se zvukovodem :)

Zámek Freudenberg

 

V těchto předvánočních dnech bylo ve Wiesbaenu tak bílo, jak bývalo dřív u nás na Vysočině... takže jsem si sněhu jaksepatří užíval :)

Javi se dokonce vrátil z letiště, protože jeho let zrušili - nakonec odletěl domů do Španělska o dva dny později, než měl původně naplánováno.

Zasněžené vinice ve fotogalerii.

Frankfurtský vánoční trh

Následující den bylo pondělí a mě čekala plánovaná cesta zpět do ČR. Protože jsem se nechtěl někde zaseknout díky nefungující hromadné dopravě, vyrazil jsem do Frankfurtu dřív. Dani jel se mnou s tím, že si aspoň projdeme vánočně nazdobený Frankfurt.

Osvětlené stánky

Večerní pohled na Standesamt

Náměstí plné trhovců a v pozadí kostel sv. Mikuláše (Alte Nikolaskirche)

Vánoční kolotoč :)

Prodej různých dobrot v plném provozu

Na střeše tohoto stánku zrovna přistál Santa Claus se svým spřežením ;)

Další obrázky jsou v galerii na Picase.

Vánoční trh ve Frankfurtu stál za to a líbil se mi víc než ten ve Wiesbadenu :)

Předvánoční cesta domů

Bohužel jsem si pak víc užil frankfurtského vlakového nádraží. Dvacet minut před pravidelným odjezdem autobusu mi přišla smska, že nabral cestou z Amsterdamu zpoždění. Bohužel jsem byl opět nemile překvapen - na vlakovém nádraží ve Frankfutru není vyhřívaná čekárna!

Protože bylo, tuším, lehce pod nulou, bylo v nádražní hale patřičně chladno. Jedna z možností byla zůstat v některém z knihkupectví, druhá jít si sednout do kavárny. Zavírací doba obou je však ve 22 hodin, takže jsem se pak musel přesunout na jednu z chladných laviček. Přežil jsem to, ale...

Autobus nakonec místo ve 21.30 přijel ve 22.45 a než jsme všichni nastoupili, bylo 23 hodin.

Celý večer vytrvale chumelilo a my jsme cestou nabírali další zpoždění. Možná proto řidiči po celou cestu neudělali na nějaké benzínce přestávku, abychom si mohli odskočit nebo se trochu protáhnout (z Amsterdamu je cesta ještě o 9 hodin delší).

Před českými hranicemi jsme kvůli zablokovanému kamionu čekali hodinu na dálnici a do Prahy jsme nakonec přijeli se čtyřhodinovým zpožděním. Cestující z Amsterdamu tak strávili v autobuse celkem 20 hodin... uff.

Všichni to ale naštěstí ve zdraví (jiní s trochu pocuchanými nervy) přežili :)