Dneska odpoledne začal docela hezky padat sníh, takže mě napadlo vyrazit do centra a udělat pár fotek zasněženého Wiesbadenu. Že se z toho vyvine slušná kalamita, bych v Německu opravdu nečekal. Začněme ale od začátku...

Po poledni začalo jemně sněžit, trochu víc se sněhová peřina roztrhla kolem půl čtvrté. Za oknem (viz následující foto) příjemně poletovaly vločky a napadlo mě, že pokud sněžení chvíli vydrží, mohlo by být v centru celkem hezky. Sbalil jsem foťák a o půl čtvrté vyrazil na cestu.

Pohled z okna mého pokoje na Camp Pieri

Na autobus jsem čekal dobrých dvacet minut, což už samo o sobě bylo znamením, že se mu zřejmě do kopce nejelo moc dobře. V té době už na zemi leželo cca 2 cm sněhu.

Autobus sjel z kopce, na kterém koleje Camp Pieri stojí, do centra Dotzheimu. To je část Wiesbadenu, která leží celkem daleko od centra města - např. jako Krpole v Brně. Odtud ho čekalo stoupání, které jsme celé v pořádku vyjeli... celé "na hrabačku"!

Když jsme vyjeli na kopec, zdálo se, že je nejhorší za námi. Adrenalinová jízda ovšem pokračovala - řidič jel rozvážně, přesto bylo občas cítit, že přední náprava klouže jako saně. Na následující zastávce jsme (po mírném uklouznutí) v pořádku zastavili, přesto jsme ale k té další nedorazili...

Zastavili jsme totiž po 2-3 metrovém sáňkování asi v polovině cesty před zastávkou Kleidfeldchen, kde začali ostatní spolucestující vystupovat a vydávali se na pěší cestu do centra. Nezbylo mi nic jiného, než mašírovat jsem za nimi. Nikdo z nich příliš neprotestoval, tak jsem si myslel, že je to tu zvykem.

Po výstupu z autobusu se všichni vydali pěšky do centra

Pěšky jsem došel ke druhým kolejím na Friedrich Naumann, které už byly nedaleko. Cestou jsem potkával  kolony aut (viz následující fotka z okna kolejí Friedrich Naumann), které jely velmi pozvolna. Hodně lidí jelo z práce a zřejmě ne všichni čekali, že by mohl napadnout sníh - velké množství z nich se věnovalo tzv. driftingu (20-30%).

Na kolejích jsem návštívil Britku Melanie a vyrazili jsme na procházku do centra, kde se k nám přidala Elaina (Brazilka ze Sao Paula). Prý dvě hodiny čekala na autobus, který nepřijel. Díky své zkušenosti jsem jí samozřejmě věřil.

To už sníh skoro nepadal, jen občas poletovaly drobné vločky.

Z okna kolejí Friedrich Naumann byl hezký výhled na ucpanou dopravu

Elaina byla před pár dny velice nadšená z toho, že si mohla poprvé postavit sněhuláka. Dneska však měla trochu jiný názor, když jí to na ušlapaném sněhu v centru klouzalo. Na to není z Brazílie zvyklá a říkala, že se jí sníh už vůbec nelíbí a že je jí zima :)

Přesto jsme ale podnikli krátkou procházku ke kasinu, kde jsme "cvakli" několik následujících fotek.

Melanie, já a Elaina před Wiesbadenskýám kasinem

Předvánoční kasino pod sněhem

Elaina a Mel před kasinem

Od kasina jsme se ještě prošli přes vánoční trh a pak došli na zastávku, kde čekalo velké množství lidí, což svědčilo o tom, že autobusy nejezdí příliš frekventovaně. Holky se rozhodly dojít na Friedrich Naumann pěšky a já zůstal čekat s několika lidmi z Camp Pieri, které jsem tam potkal.

Nakonec (protože se nám nepodařilo chytit žádný taxík, protože stejný nápad měli i ostatní čekající, a nevypadalo to na rychlé vyřešení situace) jsem se rozhodl dojít na koleje pěšky, což je něco přes 4 km.

Výzdoba na vánočním trhu

Cestou jsem přemýšlel, jestli mají autobusy ve Wiesbadenu ještě letní gumy a kde vlastně všechny jsou. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

První autobus jsem potkal zanedlouho (viz následující fotka). Protože nemohl poračovat v cestě, nechal řidič cestující vystoupit a sám čekal uvnitř.

První autobus, který jsem na cestě potkal

Další autobusy jsem začal potkávat v protisměru - stály u krajnice, protože dopadly podobně jako ten, kterým jsem jel z Camp Pieri.

Autobusy stojící ve směru do centra města

Kráčeje směrem k Dotzheimu jsem potkával autobusy (asi 8-10) stojící na silnici se zapnutými výstražnými světly. Řidiči většinou seděli uvnitř, někdy bylo uvnitř i několik cestujících. Přemýšlel jsem, na co řidiči čekají... nikde nebyla vidět žádná snaha o jejich vyproštění, nepotkal jsem ani žádný pluh odklízející sníh.

V Brně taky někdy napadne náhle větší množství sněhu (pokud tak můžeme nazvat 3-4 cm? :)). Že by ale způsobil takové ochromení hromadné dopravy, to jsem ještě nezažil.

Elaina čekala na autobus dvě hodiny a myslím, že by mohla čekat dvě další a nedočkala by se. Jednu paní na zastávce v centru jsem zaslechl mluvit taky o dvouhodinovém čekání.

Dotzheim - nedaleko radnice

Dnešní den mě dost překvapil. Nečekal jsem, že by svědomité Němce mohla trocha sněhu tolik překvapit...

Večer se mi ale moc líbil - příjemná procházka za prvním sněhem letošním zimy se vydařila! :)

A nakonec... myslím si, že na dnešní večer budou rádi vzpomínat i Wiesbadenští taxikáři ;)