herblog

Od včerejška bydlím v Německu a mám za sebou prvních 24 hodin. Přípravy nakonec dobře dopadly a snad jsem ani nic nezapomněl :) Pokud jste zvědaví, co budu v Německu dělat, jak probíhaly přípravy, cesta a zabydlování se ve Wiesbadenu, můžete se začíst do dnešního článku... :)

---

Proč jsem do Německa jel a co tady budu dělat?

Do Německa jsem odjel v rámci programu Erasmus a budu tady na Hochschule RheinMain (RheinMain University of Applied Sciences - nedávno přejmenované z Fachhochschule Wiesbaden) pracovat na projektu s názvem Video Signals Compression Methods by 3D DCT using DSP, který by se měl týkat zpracování videosekvencí a jejich komprimace pomocí signálového procesoru. Strávím tady 5 měsíců, tj. vrátit bych se měl v půlce února.

Ještě než se pustím do práce, měl bych absolvovat dvoutýdenní intenzivní kurz němčiny, tak jsem zvědavý, jestli pak začnu mluvit i německy ;)

Pilné přípravy

Do Německa jsem se připravoval, myslím, celkem zodpovědně. Domluvil jsem si bydlení na kolejích, zaplatil je, povyřizoval si cestovní pojištění a podobně. A protože jednou z nejdůležitějších věcí je dobře se sbalit a na nic nezapomenout, pustil jsem se to balení už se 14 denním předstihem :) Odjížděl jsem ve čtvrtek večer a už několik dní před odjezdem jsem měl asi 80% věcí sbaleno.

Každý den mě pak napadalo, že tohle a tohle by se mohlo taky hodit a do tašky se to přece vejde :) Pak se taky díky tomu řádně provezla, přestože má kolečka. Z toho plyne ponaučení: „Je dobré mít sbaleno včas, ale ne moc brzy, protože byste to nemuseli uvézt.“ :) Anebo si neberte tak velké zavazadlo... ;)

Ve čtvrtek odpoledne, když jsem se dobaloval a kontroloval, jestli mám opravdu všechno, se za mnou do Brna přijela rozloučit mamka se ségrou a jejím klukem. Bylo skvělý je ještě před odjezdem vidět :) Dali jsme si kafe a pak jsme spolu zašli na večeři. Chtěl jsem je zavést do příjemné pizerrie Sukulent, která už však, jak jsme zjistili, byla nahrazena nějakou kavárnou a čajovnou... :( Tak jsme zkusili štěstí a zašli do nově otevřené restaurace U Richarda, která je hned vedle, a byli příjemně překvapeni výborným nepasterizovaným kvasnicovým pivem :)

Cestování

Jako celkově nejvhodnější variantu pro cestování (hlavně kvůli nemalé hmotnosti zavazadla ;)) jsem si vybral autobus Student Agency, kterým se dá dostat z Brna až do Frankfurtu za 10 hodin.

Tento spoj jezdí přes noc, v devět večer se vyjíždí z Brna, v Praze se před půlnocí přestupuje na linku ve směru na Amsterdam. V noci se několikrát zastavuje kvůli WC a kvůli vyložení/naložení pasažérů (Norimberk, Würtzburg) a po sedmé hodině autobus přijíždí k hlavnímu nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem.

Dlouhé cesty autobusem nejsou nijak extra pohodlné, ale přerušovaným spánkem jsem noční cestu nakonec nějak zvládl. První hodinu nebo dvě mi bylo v autobusu dsot horko. Když pak konečně pustili klimatizaci (nebo přestali topit?), bylo v autobusu celkem příjemně. To si ale asi nemyslela slečna, která seděla vedle mě v bundě přikrytá dekou... ;)

Ve Frankfurtu jsem ráno přestoupil na vlak, kterým jsem dojel do Wiesbadenu (viz násl. obrázek) a pak autobusem na Sonnenblumenweg, kde jsou koleje Camp Pieri. Jízdenka z Frankfurtu, která platila i pro hromadnou dopravu ve Wiesbadenu, stála 6,95 €.

Zabydlování

Kolem desáté hodiny dopoledne jsem dorazil na koleje Camp Pieri a u Hausmeistera („kolejdědek“, pozn. překl.) jsem si vyzvedl klíče od pokoje a dověděl se základní informace.

Bydlím v přízemí budovy na následující fotce (zajímalo by mě, kdo přijel tou limuzínou ;)) v bytě se třemi pokoji, kuchyní a sociálkou.

Po rozkoukání jsem jsem se připojil na internet a pak jsem se pustil do vybalování (vidíte to pořadí? O:-)). V pokoji mám postel, stůl se židlí, malou komodu a dostatečně velkou skříň. Internet šlapal od začátku docela rychle, dneska už je to slabší a asi bude ještě hůř, jak mě varoval Petr (spolužák z FEKTu, který ve stejném pokoji bydlel v letním semestru :)).

Kuchyň je docela fajn a dokonce větší, než máme v Brně na privátě. I nádobí tu je dost (jak je vidět na násl. fotce), přestože mi Petr říkal, že ho tu moc nebude.

Odpoledne jsem pak potkal prvního spolubydlícího - jmenuje se Marco a je z Chile. Objevil se tady i s dalším Chilanem - Adanem, který ale bydlí v jiném bytě. Jsou tady už od začátku září, takže už některé lidi z kolejí znají a taky už mají přehled, kde co je :)

Marco umí anglicky líp než Adan, německy se učili oba jen několik měsíců, tak tu jsme ani nezkoušeli a bavíme se anglicky. Ještě by se měl během dneška přistěhovat třetí spolubydlící (Němec) a prý tady bude bydlet i se svou slečnou.

Když jsme se dali do řeči, hned se mě ptali, jestli hraju fotbal, a říkali, že znají Baroše, Nedvěda i Kolera. A nejradši prý mají Petra Čecha :-)

Marco kouří a když jsem říkal, že nekouřím, tak hned ohleduplně slíbil, že bude kouřit u sebe v pokoji... Pak kluci říkali, že večer pořádají párty při příležitosti oslavy chilské nezávislosti a že mají pozváno několik lidí z kolejí, tak jsem přislíbil účast :)

Odpoledne jsem se pak vydal na nákup do nedalekého REWE, abych měl co jíst. Taky jsem si koupil nějaké pivo na večer- na zkoušku jsem vzal 12% Pils v plechovce za 0.39 € :) Na lístku jsem se pak divil dalším 25 eurocentům za plechovku, ale Marco mi pak vysvětlil, že některé plechovky jsou zálohované právě 25 eurocenty.

Seznamování

Večer se pak začali scházet první návštěvníci: němečtí sourozenci Mango a Malin a po nich přišla Sabine (taky Němka). Marco čekal, až na party dorazí Mexičané, kteří taky bydlí na Camp Pieri, tak jsme zatím lehce konverzovali :)

Pivo bylo docela dobré, za tu cenu docela dobrej kup :) Kluci koupili stejný, takže se jim za těch pár dní, co jsou tady, asi osvědčilo :)

Adan na notebooku pouštěl jako kulisu videa Chilských národních tanců z youtube a Mango si pak odskočil do svého pokoje pro elektrickou kytaru :)

Mexičané s tequilou pořád nešli, tak jsem zatím vytáhl něco z naší zahrádky - vynikající (ti, kteří ochutnali, mohou dosvědčit ;)) loňskej jabčák s ostružinama - a ujal se. Všem chutnal, Malin říkala, že je trochu nachlazená a že její po něm hned trochu líp :)

Protože jsem byl po cestě dost utahanej - přece jenom se člověk v autobuse nevyspí tak jako v posteli (pokud vůbec), rozjíždějící se společnost jsem kolem jedenácté opustil a padl do postele :) Ještě než jsem usnul, přišli nějací další kluci a zábava pokračovala až do rána. Marco dneska říkal, že poslední návštěvníci odcházeli kolem šesté a nadával na Španěly, že dělaj borčus :)

Teď o víkendu mám ještě volno a v pondělí už mě čeká přivítání Erasmáků na univerzitě. Pak by měly následovat dva týdny kurzu německého jazyka. Tak uvidíme...